Než se pustím do svých nových cest, dovolte mi, abych vám stručně uvedl, jak jsem zvyklý balení spolu s jeho klady a zápory. Stará Nicole, která cestovala letadlem řekněme třikrát nebo čtyřikrát do roka, by začala výběrem kufru – ukradeného mým rodičům, jehož velikost závisela na délce cesty – a naplnit jej jakýmkoliv klimaticky vhodným předmětem v mém šatníku, který se mi na čas. Oblíbené boty, topy, bundy, šaty, džíny – všechny se vešly. [Sidenote: Jako redaktor posedlý nakupováním si člověk skutečně nedokáže představit množství věcí, které kupuji, a ani oni nechtějí.] Každopádně to k iracionálnímu a čistě emocionálnímu výběru oblečení a doplňků by došlo bez ohledu na to, zda by příležitost nosit předmět na uvedený výlet, pokud jsem dokonce zahrnul správné kousky, které se s ním sladí pro kompletní oblečení, nebo pokud to bylo nadměrný. Klady tohoto „systému“ spočívaly v tom, že byl jednodušší na mozek, byl rychlý (ehm) a dával mi různé možnosti – protože možností není nikdy dost, že?

Špatně. Vy umět mají příliš mnoho možností a problémy teprve začínají. Vlastně začali na letišti bag drop, kdy dobrých 70% času měl můj kufr nadváhu nebo se jí blížila. Naštěstí jsem měl vždy víkendovou tašku, do které jsem si dal nějaké věci (které jsem pak musel nosit) pro případ, že bych musel vyndat věci z kufru nebo je přenést do lehčího zavazadla přítele. Ani jedno řešení nebylo zábavné ani doporučené. Jakmile jsme dorazili na naše cílové letiště, přišel ten děsivý strach, když jsem napjatě čekal, až moje zavazadla spadnou z kolotoče. Co když se mi taška ztratí? Doslova je tam každá věc, kterou vlastním a líbí se mi. Peněženky! Boty! Ani bych nevěděl, kde začít s výměnou věcí! Mohl bych si vůbec zapamatovat každou jednotlivou položku, kterou jsem si zabalil, kdybych musel vyplnit reklamační formulář? Asi ne. Pane Bože. A nakonec došlo k samotnému výletu a dalšímu poznání, že můj systém je fatálně chybný v tom, že budu muset utratit svůj drahocenný čas na dovolenou prosévat velké množství věcí a snažit se, aby outfit fungoval při více příležitostech v každé z nich den.

Přesto jsem to dělal celý život, protože na jeho konci, v často dlouhé době mezi cestami, by všechny tyto nevýhody staly se jen vzdálenými vzpomínkami, a než jsem se musel znovu sbalit, neměl jsem žádný důvod (který jsem si pamatoval) nezopakovat své staré způsoby. Za poslední rok jsem však zjistil, že cestuji častěji díky LDR (pokud víte, vy vím) a na můj vadný systém bylo těžší zapomenout, když cesty na letiště trvaly jen několik krátkých týdnů odděleně. To je to, co mě nakonec přimělo začít balit jako dospělý. Co to přesně znamenalo? Plánujte oblečení a dělejte to strategicky. Nejen, že si vybírám oblečení pro každou událost nebo příležitost mého nadcházejícího výletu, ale jakmile to udělám, a vše je rozvrženo, vidím, jaké položky lze použít v různých vzhledech a vystřihnout věci, které bych mohl nahradit. Takže tam, kde jsem si na týdenní výlet bral čtyři páry džínů, si teď vystačím s jedním nebo dvěma, protože jsem si udělal čas a zkontroloval, zda ten, který si vezmu, se hodí k mému výběru topů. Podobně, než abych si balil svých šest oblíbených párů bot a čtyři oblíbené kabelky, věnuji pár minut tomu, abych zjistil, které se mi ve skutečnosti hodí k outfitu a které nepotřebuji. To mi umožnilo snížit balení tak výrazně, že nyní mohu vyrazit na týdenní (nebo více) výlety jen s příručním zavazadlem – kde jsem nacpal velký kufr tak, že jsem převyšoval váhu letecké společnosti omezit.

Zkrátka to, co jsem kdysi považoval za nehodné svého času, mě vlastně zachránilo právě to, ale z té části, na které záleží: skutečná cesta. Už neřeším kufry s nadváhou ani netrávím příliš mnoho hodin oblékáním, když jsem na dovolené. Místo toho cestuji nalehko a pohodlně a všechny mé myšlenky na oblečení se zastaví, když si doma zapnu kufr.

Pokračujte v nákupu několika mých oblíbených cestovních oblečení!